V komorní hudbě Bohuslava Martinů nebyla nestandardní nástrojová obsazení výjimkou, zvláště v jeho pařížské tvorbě 20.–30. let, které se vyznačovalo experimentováním se zvukem i formou. V této době zkomponoval také cyklus čtyř „malých serenád“, z nichž Serenáda č. 1 vznikla v roce 1932. Po neúspěšném jednání s nakladatelstvím Schott nakonec serenády vyšly v pražském Melantrichu, ale až v roce 1949. Dva roky předtím měly 16. října premiéru v Praze v podání hráčů orchestru FOK.
Přestože studijní partitura Serenády č. 1 byla poprvé vydána tiskem ještě za skladatelova života, Martinů se na její přípravě nepodílel, bez jeho účasti vyšel v roce 1954 také provozovací materiál. Jako hlavní pramen předkládané edice byla proto zvolena autografní partitura.
Název: Serenáda č. 1 - H217 | Set partů - Noty-komorní hudba
Title: Serenade No. 1 - H217 | Sheet music for chamber music - Set partů (BA 11541)
Titel: Serenade Nr. 1 - H217 | Noten-Kammermusik - Set partů (BA 11541)
Druh publikace: Set partů
Autor/intepret: Martinů Bohuslav
Životopisná data: (1890-1959)
Editor: Jitka Zichová
Obsazení díla: dechové nástroje a smyčce - klarinet, lesní roh, 3 housle, viola
Nakladatel/výrobce: Bärenreiter PrahaI Allegro Moderato
II Larghetto
III Allegro