Na konci dvacátých let nastal ve Vycpálkově tvorbě, do té doby téměř výhradně vokální, obrat k instrumentální hudbě. Během tří let vznikly krátce za sebou čtyři rozměrné skladby pro housle a violu: Sonata in D Chvála houslí pro housle, klavír a mezzosoprán (1927-28), Duo pro housle a violu (1929), Suita pro sólovou violu (1929) a Suita pro sólové housle (1930). Na oba nástroje Ladislav Vycpálek (1882-1969), jeden z nejzajímavějších českých skladatelů první poloviny 20. století, hrál a vzdal jim těmi sólisticky vytříbenými komorními kompozicemi osobní poctu.
Ve čtyřvěté, zhruba 17 minut trvající Suitě pro sólovou violu op. 21 vytvořil nástrojově i obsahově velmi závažné dílo, které je vedle skladeb Paula Hindemitha ve violové literatuře 20. století ojedinělé. Suita je věnována českému violistovi Jiřímu Heroldovi, který ji také premiéroval 14. dubna 1930 v Praze na koncertě Spolku pro komorní hudbu. Téhož roku vyšlo dílo v nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy v Praze a následující rok získalo spolu s Duem pro housle a violu cenu České akademie.
Název: Suita pro sólovou violu op. 21 | Noty na violu
Title: Suita pro sólovou violu op. 21 | Sheet music for Viola (H 3729)
Titel: Suita pro sólovou violu op. 21 | Noten für Viola (H 3729)
Autor/intepret: Vycpálek Ladislav
Jazyk: cz./ger./eng.
Nakladatel/výrobce: Bärenreiter PrahaI. Moderato assai
II. Con moto
III. Lento
IV. Allegro ma non tanto, poco rubato